K zaměření na zdravé potraviny jsem nedošla postupně ani náhodou. V podstatě od narození jsem kladla velký důraz na to, co jím a věkem se moje obzory stále více rozšiřovaly. Včetně „přirozeného vegetariánství“. Maso nejím, ale zpočátku to nebylo z přesvědčení, ale spíše odpor k masu jako takovému. V pubertě ke mně začaly docházet zprávy a informace o biu a to především z Německa. Začala jsem se zajímat o širší informace a ve mně zůstala myšlenka, že tudy někudy vede cesta.
Většinová část populace nakupuje dle finančních možností, další část populace má peněz na útratu dost, ale o kvalitu potravin nejeví zájem a nebo zkrátka o tom, e existuje jiná alternativa, neví.
Já jsem patřila v určitých částech života do obou skupin. Člověk buď na jídlo nemá finance a v regálech kouká rovnou na štítky s cenami. Nebo na ně nekouká a bere rovnou to na co má chuť. Domnívá se, že polotovary (je mi zatěžko je nazývat potravinami i když v jistém smyslu i toto slovo je zcela výstižné: po-traviny), které vkládá do košíku, jsou kvalitní. Zná je z reklamy, zná značku, jež se honosí na obalu. Je to pochopitelné. Spotřebitel vždy sáhne po známé věci a méně propagované zboží zůstává v regálech ladem.
Opravdové potraviny, které nás živily po staletí a bylo s nimi takto zacházeno, zůstávají bohužel v regálech ladem také. Luštěniny, obiloviny, v neposlední řadě zelenina a ovoce, kde je situace o něco lepší.
Je třeba si také uvědomit, že není základní surovina cukr bílý, který je ji zpracovaný. Mouka bílá, rýže bílá a rovněž pasterované mléko. Zde byla volba nejjednodušší. Cukr zařadit třtinový, mouku celozrnnou, rýži neloupanou a mléko nahradit rostlinným mlékem nebo nepasterovaným přímo od farmáře. O másle ani nemluvím. Je jasné, že umělé margaríny si cestu do naší kuchyně nenašly.
Začala jsem se pídit po tom, v čem jsou cenově znevýhodněné biopotraviny lepší. O tom, že jsou chutnější jsem se mohla přesvědčit sama. To bylo také prvním důvodem, proč jim dát „pro“. Začala jsem zařazovat další a další biopotraviny: bio ovesné vločky, bio mrkev, bio rýži v neloupané podobě a zkoušet do té doby mě cizí biopotraviny jako bio kuskus, bio jáhly, bio quinou a jiné.
Čím více jsem základních surovin v biokvalitě začala zařazovat do jídelníčku, tím více jsem za jídlo ušetřila. Jak je to možné? Dopřávám si tu nejlepší kvalitu a ještě ušetřím? Samozřejmě. Ze základních surovin si totiž uvaříte prakticky cokoli na co máte chuť. Nekupujete již hotové výrobky, které jsou ač je to na první pohled skryté, předražené. Jídelníček přestává být jednotvárný a můžete si každý den dopřát něco nového.
Počátkem roku 2011 se v naší kuchyni čtyřčlenné domácnosti zabydlelo 95% biopotravin. 5% nebio je v občasném nákupu zeleniny a ovoce. Zbytek je v biokvalitě nebo z domácího pěstování. Základní suroviny včetně kvalitních olejů je ve 100% biokvalitě. A naše peněženka? Na konci měsíce v ní zbývá více peněz ne dříve. Ač jsem byla ještě nedávno pochybovač a sama jsem si myslela, že bio je jen pro bohaté, mohla jsem se sama přesvědčit o opaku. Kvalitu a zdravé potraviny si může dovolit každý s průměrným finančním příjmem. Nesmíme se jen bát vzdát se komerce a nekvalitních, na výživu chudých potravin. Máme nárok jíst plnohodnotně. Naše tělo i naše mysl, která nebude každodenně dopována solí, cukry a přidatnými látkami, nám za to bude vděčná a oplatí nám to lepším zdravím, fyzickou kondicí i náladou.
Autor: Nikol Jelínková/www.bio-infoweb.cz